Co nás trápí?
Myslím si, že lidé, které rodiče týrali tímto způsobem, mají mnoho společných trápení. Nebojte se anonymně přidávat do diskuse další Vaše postřehy. Ráda je sem přidám a třeba společně najdeme více možností jak si pomoci.
Co tedy trápí, nebo trápilo mě?
-
Lhavost
- S pravdomluvností jsem dlouho nebyla kamarád. Za "pravdu" jsem totiž považovala to, co ten druhý chtěl slyšet, ne fakta. Celé dětství jsem byla obklopena lží, rodiče lhali a zdálo se, že je to naprosto normální.
Co mi pomohlo?
Uvědomit si příčiny. Ujasnit si, co je a není pravda. Pak už je lhaní prostě jen zlozvyk, kterého se dá postupně zbavit. Samozřejmě to nejde tak rychle, jak rychle to tu čtete. Mně to trvalo víc než rok. :-)
Samozřejmě není dobré vyhýbat se lži absolutně. Jsou lži, kterým říkám "oprávněné":
Lži ze soucitu "Jasně že není vidět, kolik jsi přibrala." :-)
Lži dětem: "Ježíšek nosí dárky." nebo "Když budeš bít kamarády, narostou ti velké uši."
Lži společenské: "Ráda jsem vás poznala."
Takových lží se dopouštím a zbavovat se jich by asi nebylo přínosné, co myslíte? :-)
-
Nedůvěra k lékařům
- pochopitelně, když mě k nim často matka přiváděla naprosto zdravou a oni mi způsobovali větší či menší utrpení "aby mi bylo lépe".
Co mi pomohlo? Zatím jen trpělivost mého praktického lékaře, který o všem ví.
-
Nulová sebedůvěra
- Pochopitelně. Jak si asi tak může věřit někdo, kdo ani neví, zda ho něco bolí, či nikoli, kdo je neustále kritizován a pomlouván, přičemž pomluvy považuje za fakta, které "jsou všem okolo jasné a jen on jediný to nechápe" .
Co mi pomohlo?
Jedinou účinnou pomocí je STOP kontakt s nemocným rodičem a se všemi osobami, které by mohly být ovlivněny jeho názory. Nevysvětlovat, nebránit se různým obviněním ("Co jsi to za dceru když..." a následují různá nespravedlivá a lživá obvinění!). Zavěsit a na nic nereagovat. Sebevědomí začne růst samo o sobě, věřte mi. :-) Výborným pomocníkem může být i velká žlutá sova, kde za rozumný poplatek 149-, kč můžete absolvovat kurzy na zvýšení sebevědomí, nebo duševní rovnováhy.
-
Vztek
- Pocity křivdy, nespravedlnosti. Proč zrovna já? Ničeho jsem se nedopustila a přesto jsem denně musela snášet nespravedlivá nařčení, týrání lékařů, izolaci, zmatek v hlavě ze všech těch lží kolem sebe. Měla jsem období, kdy neminul den, abych si v duchu nerozebírala vzpomínky a nehledala cestu, jak z toho ven.
Co mi pomohlo?
Rozhodně ne rady typu "buď velkorysá, odpusť! Děláš to přece pro sebe!" nebo "Je to přece nemocný člověk, tak ho chápej." Podle mého názoru si nezaslouží odpuštění nikdo, kdo o něj nepožádal. Věřím ale, že svět a život je spravedlivý. A čím více mi jeden člověk vzal, tím více mi osud nabízí jinde. Jen si uvědomit kde a nebát se po tom sáhnout. A co se týká člověka, který mi ublížil? Opakovaně jsem se přesvědčila, že pokud ke mně byl někdo krutý a nespravedlivý, život mu to vrátil! Dříve, či později na něj dojde a nemusím se o to vůbec starat. Stačí si počkat. Čím déle to potrvá, tím větší to bude pecka. :-)
-
Pochybnosti
"Nenamlouvám si to jen? Ale když všichni kolem mě tvrdí, že to tak není, tak přece nemůžu mít pravdu."
Takové a podobné myšlenyk mě přepadávaly celé roky. Byly okamžiky, kdy bych odpřisáhla, že jsem ta nejhorší lhářka a všechno si vymýšlím a jindy jsem zse propadala depresím, že se to dělo před mýma očima a dokonce na mém těle, a já to neviděla. Je to pochopitelné. Vždyť když vás celý život obklopovaly lži, tak opravdu není snadné si ujasnit, co je a není pravda. Já jsem to měla o to těžší, že mě od malička matka paranoidně obviňovala, že ji pomlouvám. Jakákoli negativní myšlenka - byť oprávněná - vůči její osobě mě pak vedla k přesvědčení, že "vlastně měla pravdu, vždyť jí tolik křivdím!"
Co mi pomohlo?
Především STOP kontakt, jak je popsáno v radě k sebedůvěře. Trpělivé bádání a hlavně sepisování. Pište si všechna fakta, která dokazují, že vás rodič tímto způsobem týral. Je jedno kam. Může to být na papír do zamčeného šuplíku, nebo do složky v počítači, ale zrovna tak to můžete anonymně psát do nějaké diskuse. Důležité je, abyste to pak uměli najít. Až přijdou pochybnosti, porovnejte si fakta s Vaším aktuálním přesvědčením.
-
Co když to mám taky?
Děti napodobují své rodiče, to je přirozené, na tom stojí vývoj světa. Zrovna tak je přirozené, že jsou to právě rodiče, kdo nám ukazují co je špatné a co správné. Navíc zmatek, který nám postižený rodič napáchal v hlavě nás někdy přivádí do lékařských ordinací zbytečně.
Co mi pomohlo?
Podle odborné literatury Münchhausenův syndrom NENÍ dědičný.
Osvědčilo se mi upozornit dětskou lékařku na to, čím trpěla moje matka a vysvětlit, že proto někdy nedokážu přesně definovat potíže svých dětí, ani stupeň závažnosti.
Samozřejmě se můžete svěřit psychologovi. Ti vás nesmí soudit, jsou tam od toho, aby s vámi vaše starosti rozebrali a vedli vás k řešení.
-
Nepochopení a nedůvěra okolí
Lidé mají rádi, když je jejich svět v pořádku, když se cítí bezpečně. Když se dovídají, že se v jejich blízkosti děje něco zlého, mají sklon tomu neuvěřit, popírat to, nebo alespoň zlehčovat. Jsou i takoví, kteří oběti obviňují, že si svoji situaci zavinili sami. Málo kdo si dokáže včas uvědomit, jak tím může zranit.
Pro toho, kdo to nezažil je to něco nepochopitelného. Cítí prostě vztek a obrací ho proti první bytosti, kterou vidí - a to jste vy.
Uvádím věty, s nimiž jsem se setkala a možné odpovědi na ně. Samozřejmě je jednodušší se s takovou osobou dál nebavit a jít pryč, ať si myslí co chce. Ale někdy se tomu vyhnout nelze.
-
Vždyť tvoje matka je tak hodná osoba, starala se o své neteře, o děti sousedů, ta by kuřeti neublížila.
Možná odpověď:
-> Většina tyranů se sousedům jevila jako milý a obětavý člověk. Například Fritz, Mauerová z Kuřimi - sousedi by za ně dali ruku do ohně. Vážně si myslíš, že víš, co se dělo u nás doma?
-
Proč to řešíte, když už jste dospělá a už vám to dělat nemůže?
(Velmi častý dotaz lékařů, sester, právníků - a pro mě důkaz, jak málo vědí "odborníci" o pomoci obětem jakéhokoli trestného činu.)
Možná odpověď:
->Podle vás bychom mohli zavřít kriminály. Proč zavírat zloděje, který před rokem vykradl banku, když teď už nekrade?
->Kdybyste zjistila, že celá vaše minulost byla lež, chtěla byste znát pravdu? Já tedy ji znát chci.
-
Proč jsi se nesvěřila tenkrát lékařům, nebo učitelům?
Možná odpověď:
=> Ještě ani teď tomu pořádně nerozumím, jak bych to mohla tenkrát někomu vysvětlovat?
-
Vždyť tvoje matka tolik odsuzuje rodiče, kteří nějak trápí děti.
Odpověď:
=> To, že někdo okázale odsuzuje druhé neznamená, že sám je svatý.
-
To byla prostě Boží vůle, že si máš svůj život protrpět, neměli jsme právo to měnit. (Úžasná poznámka katolíků z vesnice, odkud pocházím. :-) )
Možná odpověď:
=> Na co vy chodíte do obchodů? Jestli je Boží vůle, abyste jedli, tak se vám chleba sám zhmotní na stole.
-
Spáchala jste něco v minulém životě a teď vás osud trestá. (moderní názor díky televizním věštkyním)
Možná odpověď:
=> Kdyby to měl být trest za nějaké hříchy, musela bych si je pamatovat. Jinak ten trest přece nemá smysl.